22.08.2011 - Konečně vítězství! - Aktuality
Tento víkend jsem zvažoval, jaký závod vůbec pojedu. Původně to vypadalo, že budu někde úplně jinde, ale milosrdný šéf, který mi nedal dovolenou mi zjednodušil situaci a já si mohl vybrat ze tří závodů v neděli. Určitě skvělý závod Železný dědek mě hodně lákal, ale neznalost trati nemám rád, takže snad někdy příště ..časovka do vrchu v Černolicích mě lákala taky, navíc ten profil mi vyloženě vyhovuje, ale je to zas jen časovka do vrchu. A tak volba padla na poslední závod seriálu DABA alias Hermelín Pepa stříbrné ligy v Suchdole, kde jsem navíc byl prý na celkovém třetím místě a tak jsem si říkal, že je správný jet tam, když už jde o bednu v celkovým pořadí, navíc nemám rád, když někdo dělá seriál závodů a pak mu na stupních vítězů chybí závodníci, kteří se nedostavili.
Na závod se se mnou ještě vypravila Kája, kterou poslední dobou lehce směřuju v tréninku a už za těch pouhých pár dní vypadá, že dělá slušné pokroky! Cíl jsme měli jasný. Oba jsme chtěli konečně vyhrát, jelikož se nám to po celou sezónu zatím nepodařilo.
Před startem jsme se lehce projeli a už okukovali na startu konkurenci. Kája to měla dobrý, byla jediná v kategorii a tak stačilo závod dojet. Radost z toho ale neměla, přecejen by ráda s někým změřila svoje síly. Já jsem měl konkurenci celkem nabitou a už na startu jsem začal mít obavy o svůj cíl.
Kolem 11:00 jako vždy závod odstartoval. Počáteční tempo vypadalo hodně výletně, alespoň jsme si popovídali. Už v prvním z devíti stoupáních do cíle se ale začalo závodit a pole se okamžitě rozdělilo. Divil jsem se, že odpadli hned v prvním stoupání oba národní šampióni v jizdě do vrchu, čekal bych, že s takovým titulem to budou oni, kdo rozmetá startovní pole na cucky 
Vepředu odjížděl Tomáš Hrůza a jezdec z týmu Kooperativy, Lukáš Istenčin jel kousek opodál a kus za ním ještě národní šampión mladší. Sil jsem měl zatím na rozdávání a tak jsem si vedoucí dvojici dojel a hned rozjel tempo, jelikož to vypadalo, že se trochu zase zastavili. Chvíli jsme jeli, ale Lukáš i Petr nás dojeli, jelikož tempo nebylo nijak drtivé.
Dále se pokračovalo celkem svižně. Já se snažil udržovat rozumné tempo, ale Tomáš a jezdec Kooperativy chtěli závodit zřejmě od začátku do konce. Zdálo se mi, že ani Lukášovi toto moc nevyhovuje, ale ten se do toho postupně dostával hlavně proto, že Tomášovy nástupy postupně ubíraly na razanci. Už v druhém kole někde tuším v Prosenici, jsme ztratili národního šampióna mladšího definitivně, zřejmě proto, že těsně u trati bylo nastraženo seno a jak všichni jistě víme z detailních reportáží, Petr bojuje ne se soupeři ale hlavně se senem, když ne s čerstvě zoraným polem, střevní chřipkou měsíc starou a bůhví s čím ještě
No přestože i já mám alergie a každé ráno před závodem jsme myslím rekordmanem v počtu návštěv na WC (dnes pouze 5x a to nepočítám na "malou" ) tak jsem si říkal, že bojovat se soupeři bude lepší řešení a větší zábava než hledat všelijaké výmluvy a pokračoval jsem s nimi tedy dále.
Tuším už ve třetím kole jsme ztratili jezdce Kooperativy, ani nevím, jestli měl defekt nebo taky už nestačil tempu, chvíli co jsem ho pozoroval tak v kopcích nebyl úplně čerstvej a jednou se tam trošku motal, že vjel do štěrku což s jeho karbonovýma Fulcrumama byl slušnej rachot.
Pokračovali jsme tedy po zbytek závodu ve třech, což mě osobně se moc nelíbilo, radši jezdím ve větších skupinkách, kde si můžu víc odfrknout. Tomáš se snažil rvát především cílovej kopec, který bral hodně sil, Lukáš zase mírnější kopce, kde nasadil hodně nepříjemné tempo, kterým mě vždy taky dost potrápil. Já se snažil tempo trochu brzdit a zklidňovat jízdu, jen jednou jsem se naštval a předjel po ostrém výjezdu cílového kopce Tomáše a začal to drtit i nahoře, abych mu ukázal, že taky dokážu jet rychle a že nemá cenu se pokoušet mě urvat v každym hrbolu. No asi to nepochopil a makal v každym kopci pořád dál . Ve čtvrtym okruhu mě začly votravovat křeče do prstů, z čehož jsem měl dost obavy, navíc mě trefil do helmy nějakej hmyz, asi vosa, která se odrazila tak šikovně do levýho stehna, že mně ještě stihla dát pigáro. Celkem hned to začlo dost nepříjemně svědit, ale naštěstí to odeznělo asi po jednom kole a alergická reakce tolik provázející především největší hvězdy tohoto seriálu, žádná nepřišla
Někde tuším v šestým okruhu jsem nevěřil svým očím, když jsme už podruhé předjížděli národního šampióna staršího v jízdě do vrchu, který dnes využil práva vozit dres národního šampióna Zajímavý, že naši Káju jsme nedojeli ani jednou, to nevím, co by pak měla mít ona za titul
Poslední kola se zase začalo celkem závodit, kluci měli pořád hodně sil a snažili se v každým kopci skupinu ještě zredukovat, zřejmě jsem byl na řadě já. V předposledním cílovém kopci už mě teda pekelně zabolely nohy a už to nevypadalo dobře. Ještě nějaký další zrychlení tempa a poroučím se. Sen o prvním místě se začal pomalu ale jistě rozplývat, v každym kopci jsem trpěl víc a víc.
V posledním okruhu kousek před cílem v Prosenicích na to kluci dupli tak, že jsem se poroučel. Díra byla snad kolem 50 metrů a už to vypadalo bledě. Ještě jsem se snažil tempově držet rychlost, ale už jsem nevěřil, že to sjedu. Sakra, takovej kousek do cíle a oni mě urvou! Jel sem co to šlo, snažil se projet co nejlíp esíčko ve sjezdu, abych nenabral další sekundy, Tomášovi to tady moc dobře nešlo. Makal jsem ze sjezdu a ještě se mi podařilo je docvaknout a jen lehce si odfrknout. Už jsem ale v nic nedoufal, prostě se jen doplácám do cíle, dyž mě takhle urvali, tak už tam moc síly nezbude.
Cílovej kopec se jel ale celkem v poklidu a nástup kluci nechali až na prudký úsek. Koukal jsem na Lukáše, že si zařadil malou, což jsem si říkal, že nemůže bejt úplně dobrej nápad. Nastoupil Tomáš, Lukáš za ním, já na velkou zezadu a kupodivu se mi zas jelo dobře. Na těžkej převod ve stojce prostě paráda. Minul jsem Lukáše a doufal, že to vydržim. V pohodě ale předjíždim i Tomáše a kupodivu se mi jede pořád super a nastolený tempo dokážu v pohodě držet a ještě si vytvořit slušnej náskok až do cíle. Navíc dyž jsem viděl, jak mi fandila Kája, která to ode mě dostala příkazem , tak jsem přece nemoh zklamat! Na vítězný gesto jsem se ale nezmoh nebo spíš zapomněl , přecijen já nevítězím skoro nikdy, takže jsem se zmoh jenom na slovní "jo ku*va"
Tak paráda! Podařilo se to co jsme chtěli oba, konečně vyhrát závod. Já v to teda neveřil ani na startu a už vůbec ke konci závodu, ale konec dobrý všechno dobré
Vyhlášení proběhlo zanedlouho, národní šampióni nás zase dokázali skvěle pobavit, jak si navzájem předávali ceny podle pravidel, které si ušili na míru a které snad nikdo jiný ani nezná Škoda, že je pro ně důležitější vyrobit ceny pro sebe sama, než třeba vyhlásit nejlepší tři v celém seriálu v kategoriích A i B o ženách ani nemluvě. Myslím, že je to velká škoda, závody dělají totiž krásný a zrovna toto vyhlášení by mělo být vrcholem celého seriálu a i kvůli tomu jsem se rozhodl tento den pro tento závod.
Nu první místa jsme s Kájou ale dneska posbírali my a tak jsme se plně spokojeni vydali k domovům, museli jsme ještě ale udělat nutnou přestávku v Neveklově na zaslouženou zmrzlinu a malinovku
22.08.2011, Pohořalý Petr