23.01.2006 - Rozhovor s Ondřejem Sosenkou - Aktuality
Ondřej Sosenka se stal 21.12.2005 čestným členem týmu SoS! Přinášíme vám rozhovor s Ondrou, který se odehrál v jedné malebné hospůdce na Klamovce - Zlatý důl, kam Ondra rád zavítá a kde se odehrávala nedávno dokonce i jeho svatba. Ondra se sešel s téměř kompletním týmem SoS a povídal si s námi o kole i o životě kolem něho, a to bezmála 4 hodiny. My vám přinášíme takové malé odlehčené interview.
SoS:
Zdravím tě, Ondro, děkuju ti za to, že jsi si našel čas si s naším týmem sednout a popovídat, a chtěl bych ti dnes položit několik odlehčených otázek, které se budou týkat tvých začátků a života kolem profesionální cyklistiky. Takže začneme pěkně od začátku.. Kdy jsi poprvé usedl na kolo?
Ondra:
No, na kolo .. já sem hodně jezdil na tříkolce .. na kolo .. ty jo, kdy já sem začal jezdit na kole ..? Mám teda s kolem docela dobrou historku .. tuším, že mně bylo poměrně dost .. čtyři, pět let, a táta se rozhodl, že mě naučí jezdit na kole. Postavil mě na kopec ve Slapech nad Vltavou, kde jsme bydleli, a já sem tam měl .. v podstatě sem to už udržel, ale ty postranní kolečka tam ještě byly :) .. ale ty sem nepoužíval, akorát sem nepochopil, jak brzdit, a on mi jen řekl: "Hele, prostě jen šlápni dozadu" .. timhle stylem mi to vysvětlil a skončilo to tak, že sem normálně vletěl do lesa .. :) .. tam prostě bylo "téčko" dole .. :) Já jsem nepochopil, jak mám brzdit .. já to prostě nevěděl, tam byl takovej ten systém, jak se šláplo dozadu .. torpédo .. no tak to sem nezapsal .. :) .. posadili mě na to a vím, že to byl docela pád.. :)
SoS:
A kdy jsi odmontoval ty přídavný kolečka? :)
Ondra:
No, vzápětí. :)
SoS:
Pak už nebyly? :)
Ondra:
.. ty tam zůstaly někde v tom lese .. :)
SoS:
Čím si chtěl být, když jsi byl malý?
Ondra:
(neví) :)
SoS:
..můžeš postupně, jak se to vyvíjelo od popeláře přes kosmonauta .. :)
Ondra:
Popeláře .. ano, popeláře .. :) a pak, abych řekl pravdu, jsem u popelářů zůstal .. :)
SoS:
Jo, takže v budoucnu budeš pokračovat?
Ondra:
:) Já už měl i takovej dres, že jo? .. oranžovej :) .. no a pak už jsem asi věděl, že budu cyklistou .. buď popelářem nebo cyklistou .. :)
SoS:
Nechtěl jsi hrát například basketbal nebo nějaký sport, kde by se dala uplatnit tvoje výška?
Ondra:
Tak já jsem zkoušel házenou, závodně .. za Aritmu Praha ..
SoS:
.. v kolika letech tak?
Ondra:
To bylo předtím než sem začal závodit na kole .. to bylo tak ve dvanácti .. a ještě předtím jsem v deseti závodně plaval, ale to mi vydrželo jenom chvíli .. pak jsem hrál teda půl roku házenou, ale tréninky mi přišly strašně monotónní .. vůbec si to nedovedu představit .. navíc kolektivní sporty .. sem vychovanej jinak, nechtěl bych hrát třeba fotbal .. já sem introvert hodně .. :) No, potom sem přestal na Aritmu chodit, ačkoli sem doma tvrdil, že stále chodim na tréninky, tak jsem začal chodit .. :) .. měl sem nějaký Bonny a vedle Aritmy byl Tuzex :) .. tak jsme chodili do Tuzexu s kamarádem a .. super to bylo .. :)
SoS:
Ty si ve dvanácti letech chodil do Tuzexu, jo?
Ondra:
No, samo :) To bylo naprosto super :) .. člověk v tý době ocenil žvejkačky kulatý, ty jen tak někdo neměl! :) .. my jsme chodili do Tuzexu, no :) .. trvalo to dlouho, než to odhalili .. :)
SoS:
Vzpomeneš si na svůj první cyklistický závod a jak vypadal?
Ondra:
Vzpomínám si úplně přesně, to bylo ještě, než jsem to začal dělat závodně, a táta mě přihlásil na jeden na Kladně .. bylo mi asi deset, jedenáct .. měl jsem kolo, kde sem měl jen jeden převod, a jel sem prostě za nějakou kategorii .. nevim, co to mohlo bejt .. ale já sem byl ani ne kadet a oni byli podle mě nějaký aspoň starší žáci .. vím, že jsem se strašně vyprášil, úplně hrozně, a to sem už v životě nikdy nedocílil .. :) .. že tam táta měl nějaký známý a záleželo mu na tom, tak jsem to na ten jeden převod mastil od začátku až do konce a dojel jsem a nemohl jsem mluvit, né .. :) .. a nemohl sem mluvit několik minut, vůbec jsem nemohl mluvit :) .. ale chtěl sem a nešlo mi to .. a úplně si ho pamatuju, ten moment, to už sem nikdy v životě nedocílil .. :)
SoS:
A jak ten závod dopad?
Ondra:
No byl sem nakonec třetí .. :) .. největší radost jsem měl z toho, že jsem se zmrtvil do němoty ..:) .. bavili jsme se o tom pak ještě několikrát a já mu říkal: "Ale já jsem nemohl mluvit vůbec, ne že bych se vydejchával." .. nemohl jsem prostě mluvit .. vůbec nevím, dneska to nechápu, protože .. ale tam jsem měl prostě klapku .. nebo nevím .. :)
SoS:
A kolik bylo těch účastníků? Nebyli tři? :)
Ondra:
:) Ne, .. deset jich bylo určitě. :)
SoS:
A kdy ses definitivně rozhodl pro cyklistiku? Kdys to už věděl?
Ondra:
No, tak nevím .. jak šel čas .. no, vlastně to zvažuju dodneška .. :)
SoS:
Takže ani v Dukle jsi nevěděl?
Ondra:
Tam zrovna jsem byl hodně na vážkách úplně .. tam to bylo ..
SoS:
.. když ti řekli, že nemáš talent, jo? :)
Ondra:
No, tam jsem opravdu talent nebyl .. :) .. měl jsem 60 kg na 193cm, nejširší na noze bylo koleno .. :) .. vyrost jsem dost rychle .. to se spravilo .. ale chvilku to trvalo .. :)
SoS:
Takže potom se to nějak vyvíjelo dál, než ses definitivně rozhodl? .. Kdy se to nějak zlomilo?
Ondra:
Jako ten zlom, to bylo .. pořád jsem byl tak na vážkách ..
SoS:
A jak si se rozhodl odejít do Itálie?
Ondra:
No to se mi zase až tak nelíbilo :) .. Zlomů tam bylo několik .. zlom byl v šestnácti, když jsem šel do Švýcarska .. vlastně ještě v kategorii juniorů, díky Vojtovi Červínkovi, kterej byl kamarád s tátou, to mě ovlivnilo hrozně moc .. taky tam bylo hodně historek .. že vlastně byli Češi .. vlastně vůbec .. cizinci v zahraničí moc nepůsobili, tak to bylo takový hodně tvrdý. Bydlel jsem vlastně v takovým pokoji nevytopeným, co byl přidruženej k restauraci, a dojídal jsem zbytky v restauraci .. ptali se mě, jestli u nás pořád stojíme frontu na chleba .. byly to hodně těžký tři měsíce, pak už jsem to teda nerozdejchával, tak jsem volal našim, ať přijedou a dají si záležet. Tak viděli, že máme i zahraniční vůz :) .. Tak po tý době se to přece jenom tak trochu zlepšilo .. ale měli špatný mínění o Čechách .. hodně .. pořád v tu dobu po revoluci .. brali nás za Ukrajince .. ono to je skoro do dneška .. :)
SoS:
To byl kterej rok?
Ondra:
To byl rok .. devadesát jedna ..
SoS:
Teď se trochu přesuneme, přecejen jsem ty záludný dotazy na tebe sbíral tak nějak různě ode všech, tak to zrovna moc nenavazuje :) .. bude to hold trochu kostrbatý :) .. Využíváš nějakým způsobem svého výškového rozhledu nad balíkem? :)
Ondra:
No myslím, že se při tý výšce dokážu dobře sbalit .. to mi říká hodně lidí .. ono to není k ničemu dobrý ..
SoS:
Myslím jako když se rozhlídneš, jestli třeba neodjížděj lídři .. :)
Ondra:
.. no ale zase to stojí energii .. konec konců, vnímám to, že i při těch dvou metrech se mi nestalo, že bych na tom kole někde vyčníval .. lidi co mají stopětaosmdesát, mají někdy hlavu výš .. jsem na tom poměrně dobře, že se na tom složím .. No je to dobrý, když už lidi znaj, že mám dva metry .. přecejen se radši někdo strká s někým menším než vyšším .. výhoda to je, ale kdybych si mohl vybrat, tak bych klidně pár cm ubral .. :)
SoS:
Určitě jsi měl hodně pádů, mohl bys nám nějakej kuriózní přiblížit?
Ondra:
Tak těch pádů bylo za ty roky dost .. tak třeba takový kuriózní byl ten .. to jsem jel mimo závody normálně s rodinou se projet .. resp. s tátou a s mámou, ještě jsem byl poměrně .. kolik mi mohlo bejt .. tak patnáct, šestnáct let .. jezdili jsme běžně jako rodina, třeba dovolená probíhala, že jsme jeli po Čechách s taškama, s brašnama .. to mi vlastně bylo ještě míň, to už sem závodil .. vjel sem teda na nerovnost ve sjezdu .. v pětapadesáti, možná v šedesáti .. a přišlo mi, že se mi povolil přední upínák, já ho chtěl jakoby zkontrolovat, jenom tak lehce doklepnout .. a v tý poměrně velký rychlosti, tak sem si tam prostě strčil ruku a jak sem klepl, tak ta ruka mi udělala ještě takhle (Ondra ukazuje, jak mu kolo vtáhlo a zlomilo prsty ..) .. takže tyhle jizvy co mám .. tyhle prsty jsem měl zlomený, tyhle tři tady v těchto místech .. ale hlavně mě to jako vtáhlo a dal jsem si do zátylku .. bez přilby jsem jel a dal si .. takže jsem jako zvracel a měl otřes mozku a jel do nemocnice na rentgen .. zlomený prsty .. to byl úplně zbytečnej pád z kraviny ..
SoS:
No docela nechutný :) .. tak zase trochu odbočíme, tentokrát k hodinovce .. mám tu trochu speciální dotaz .. :) Stadion v Moskvě, kde jsi udělal rekord v hodinovce, je prý z nějaké superrychlé sibiřské borovice a borovice je parúsky SOSNÁ, že? :-) Nesouvisel s tím výběr tohoto stadionu? Případně jestli si to uvědomuješ, že ti mohla ta dráha jako jmenovci nadržovat, pomáhat a jestli se nebojíš nařčení z podjatosti :) ??
Ondra:
:) Čí je to dotaz? :) Ta sibiřská borovice je dobrá asi, ale mám pocit, že je i v Manchesteru, že tam mají taky tvrdý dřevo .. Manchester jsem taky jezdil a je to určitě rychlejší dráha a opravdu tam funguje to, že se tam dá nastavit protivítr i vítr do zad .. tak to prostě je .. no, takže do Manchesteru asi nepojedu ..
SoS:
Těšíš se na Ježíška? :)
Ondra:
Docela jo :) .. já sem se vždycky těšil .. posledních sedm osm let jsme sami, že jo .. tak jako .. jsme spokojený, dobrý .. je to hrozný, ale já sem teďka teprve o víkendu, když jsem byl v Římě, teprve něco koupil .. oblečení pro ženu .. jinak musim říct, že dárky ještě nemám vybraný .. ale je to pokrok oproti minulejm rokům .. čtyřiadvacátého sem kupoval stromky .. stres jako blázen, totální košťata, ostuda .. :)
SoS:
A Silvestra máš nějak rozmyšlenýho?
Ondra:
No teď jsem chtěl jet do Venezuely, teďka každým dnem a bejt tam i přes Vánoce, přes silvestra, protože jsem to měl doporučený od známejch, který tam byli .. kolo s sebou, že jo .. je tam hodně silnic, byl jsem tam už trénovat .. Venezuela je dobrá .. Venezuela je civilizovaná .. Třeba v Mexiku kámoš Luboš Pelánek, co jezdí ve Španělsku za Relax, tak měl zjara ohromnej úraz .. jsem o něm pár tejnů nevěděl, přitom jsme v takovým intenzivním kontaktu .. jsme spolu jezdili v PSK Unit Expert .. toho na tréninku prostě srazilo auto .. ani si to nepamatuje .. prostě nabralo ho .. prasklá lebka .. probudil se v kaluži krve a už byla tma .. a ještě se dostal .. normálně s prasklou lebkou přijel někam do civilizace .. a pak nemohl letět zpátky, protože .. kvůli přetlaku v letadle .. tak si ho tam drželi dlouho, než to jako srostlo .. tak to je v Mexiku klasika ..
SoS:
Který ze závodů pro tebe byl největším zklamáním?
Ondra:
Tak ten letošní Václavák, to bylo smutný .. od toho sem si hodně sliboval .. loni to proběhlo dobře ..
SoS:
Myslíš jako výsledkem nebo tím, jak to dopadlo celkově?
Ondra:
Myslím jak to dopadlo celkově, protože třeba Simoniho jsem pozval já, zařídil jsem mu to .. loni byl spokojenej .. ale letos měl slíbený slušný startovný jako závodník světového formátu a dodneška nemá ani euro (21.12.2005 pozn. red.) .. a já jsem se zaručoval a stejně jsem tomu organizátorovi věřil .. a mám s Vašíčkem dobrý vztahy .. i s Dvořákem .. znám je dlouho .. největší průser prostě podle mě je ten, že všichni závodníci v čele se Svoradou a s Ed-systémem se šprajcli, že nepojedou zadarmo vůbec .. Ulrich chtěl jet .. prostě já nevím .. jet měli, protože kdyby se to .. chybělo pár minut, kdyby to v tom okleštění .. to bylo v televizi, tak sponzoři by museli zaplatit ..
SoS:
No Václavák 2005 byl velký zklamání asi pro všechny fanoušky cyklistiky. Který ze tvých závodů v dosavadní kariéře bereš jako nejtěžší? .. když pomineme ten v deseti letech .. :)
Ondra:
.. no, člověk zapomíná, ale ten byl určitě jako .. :) .. suverénně nejtěžší byla hodinovka, nikdy bych si nepředstavoval, že to je takový peklo .. i ty dva testy co sem absolvoval půlhodinový, tak byly úplně nevypovídající, protože při tom rekordu .. když to shrnu, to si pamatuju, to nezapomenu nikdy .. tak deset minut byla úplná pohoda, to se člověk rozjede a jede .. má na to sílu, energii, všechno .. po dvacátý minutě přituhovalo a do půl hodiny jsem byl přesně takovej jako jsem byl na těch testech .. takže začlo přituhávat .. ty testy jsem končil po půl hodině docela unavenej, ale člověk si řekne .. dobrý, jel sem na svěťák .. no ale pak každá minuta .. to je nekonečný .. takže při tom rekordu prostě .. mezi pětačtyřicátou, padesátou .. to už sem neměl vůbec žádný rezervy ..
SoS:
Vnímáš ten ovál nebo už to splývá?
Ondra:
No, už to splývá .. tak jediný, co mi nesplývalo bylo, že tam je furt těch deset lidí co se mnou letěli, že v tom jsou rodinný prachy, který by tým nikdy nezaplatil .. i tak to možná bude .. no, on je zaplatí, ale .. ještě to dodneška nezaplatil .. bylo to takový hodně svazující, že jsem jel úplně na hraně, už jsem neměl rezervu .. to už bylo takový, že jsem .. navíc to už tě bolí všechno .. zápěstí .. tam stačilo se chytit jinak a už si ztrácel .. to je hrozná disciplína .. to člověk prostě musí zkusit. Moser mi říkal, jestli mám psychologa ..? .. on jezdil s týmem psychologů .. tak sem se mu smál :-) .. to se nedá přirovnat třeba k časovce, já se dokážu zmrtvit, ale tam je to jiný, ta dráha .. už jenom to, že člověk má omezený informace .. verbální komunikace je zakázaná atd. .. tak je to takový těžko srovnatelný se silnicí .. myslim, že zdarma už to nepojedu nikdy :)
SoS:
Na co si v tom závěru myslel?
Ondra:
Já jsem myslel na to, kde ještě vezmu energii .. :) .. prostě třeba zápěstí mě bolelo úplně šíleně, pak ještě několik dní .. prostě jsem to držel takhle .. a ta odstředivá síla .. a když jsem to chytil jinak, tak to byla desetina na kolo pomaleji .. bylo to sice pohodlný, ale jel sem pomaleji .. a tak to je i se zádama a se zadkem .. tak to bylo takový .. no, je to zajímavý .. chce to dlouhodobou přípravu ..
SoS:
Závěrem bych se tě zeptal .. co tě vedlo k tomu, že se formou čestného členství spojíš právě s týmem SOS?
Ondra:
Co mě k tomu vedlo? Tak mě už na tý mojí vyjížďce narychlo spíchnutý .. teda to šlo mimo mě, protože jsem v tom .. to organizoval prostě brácha a táta .. já jsem o tom moc nevěděl, ale .. bylo to fajn odpoledne, jak sem seděli pak v tý restauraci a povídali jsme, že jo ..
SoS:
Poznal bys ještě ty lidi? :)
Ondra:
Já jsem to věděl hned! :) Já jsem to říkal hned .. teda teď už zase nevím ty jména, ale věděl jsem přesně .. no, a pak jsem teda zabrousil na internet a ani nevím, jestli jsem ten odkaz měl od tebe, ale myslím, že ani ne .. že jsem to spíš zadal do Googlu a .. tak mě zaujali některý ty dosažený úspěchy .. a navíc ten název nemá chybu :) .. já jsem dneska někde říkal, že jdu na akci do SOS týmu .. tak se ptali, jestli je to nějaká charita nebo co.. :) .. tak jsem je v tom nechával :)
SoS:
:) .. Ondro díky za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů na závodech i doma!
23.01.2006, Pohořalý Petr