Blogy

21.10.2012 Podzimní vyjižďka AB Cycling

Tak jsem si říkal, že bych mohl taky trochu přispět do veřejných debat a reportáží něco málem  a to o podzimní vyjížďce s AB Cycling.

Ráno jsem vyskočil z pelechu po večerním příjezdu k našim do Prahy, jelikož mi svolili s hlídáním dětí,

abych se mohl zúčastnit podzimní vyjížďky s týmem, kde jsem nastoupil teprve před měsícem.

Nechtěl jsem si nechat ujít příležitost, seznámit se s některými dalšími členy týmu, kteří se tak často neúčastní  schůzí, závodů a jiných akcí s týmem, což mi připadne  škoda, protože jak jsem za pár dní stačil poznat, tak je to docela fajn pohodová parta se zájmem hlavně o silnici.

Samozřejmě jsou nadšenci pro cross a bike, ale já se mezi ně nepočítám ( alespoň zatím ).

Od rána tedy mlha  a já jsem při pohledu na předpověď počasí, které se kupříkladu na seznamu mění z hodiny na hodinu, měl smíšené pocity.

Na předpovědi sluníčko jak na sahaře a venku  jak v cisterně z JZD {#emotions_dlg.smile}

Nicméně na odhodlání si zajezdit s novým týmem v balíku pohromadě, aniž by mi ujeli jak při závodech, to nic nezměnilo. Snad jen kdyby padali kroupy jak tenisové míčky. To by asi nejel nikdo, páč kdo by chtěl mít na zádech dolíčky a kolo do šrotu.

Naložím kolo a mířím směr Zbraslav na místo setkání všech borců, různých věkových kategorií.

Odjezd byl v 11 hodin od Zbraslavského mostu, takže když jsem dorazil před půl jedenáctou, tak jsem měl dost času, v klidu se hodit do gala {#emotions_dlg.cool}

V 10,45 jsem trochu znejistěl, jelikož tam nebylo nejen ani kolo, ale ani noha, až na pár místních domorodců a nadšenců na bikách, kteří brousili po místních cyklostezkách.

O pár minut později dorazil Happy, což mě trochu uklidnilo, že nepojedu sám.

Při debatě jsme mysleli, že se snad zalekli mlhy, jelikož pravda, místy by člověk snad potřeboval brýle na noční vidění.{#emotions_dlg.laughing} No a pak začínala sprcha cyklistů.

Dorazil Zizzu, který se přiřítil jak raketa a vypadalo to, že dobrzdí až ve Vraném.

Pak už se trousili ostatní, už ani nevím v jakém pořadí, jelikož se to už nedalo sledovat a poznámky jsem si nedělal.

Pří debatě na fóru o akademické čtvrthodince, že nečekáme, by jsme asi jeli sotva s polovinou.

Poslední dorazily skoro až před půl dvanáctou. Poslední dorazil tuším Petr Kobík, ale to se dá chápat, jelikož jel z Dobříše a to je taky dál.

Vlítnul tam jak superman a jako co je, že nejedeme, tak jsme všichni vyrazili na stíhací jízdu.

Slušnější tempo tak okolo 35 rozčísla až žena za volantem před Vraným, která některé z nás málem poslala do škarpy a poté traktor za kterým jsme se v závětří ploužili pro nepřehlednou silnici tak asi 2 km.

Ve Vraném pak již první zpestření v podobě kostek, vlhkosti a stoupání. Fajn kombinace, ale dalo se.

Poté to pokračovalo v podobě nějaké té prudší brdky a místy, alespoň pro mě,i nějaké té stojky.

Většina z nás byli v pohodě, jelikož mají něco odježděno, ale pro mě, jelikož jsem se ani pořádně nerozjezdil, trochu těžší.

Tepák se mi trochu rozjel až na 180, což při mým věku a menší trénovanosti je něco málo před maximem. Ještě tak deset a jel bych k renému  žlutým andělem {#emotions_dlg.yell}

Ale když mi někteří jedinci poradili kapku zvolnit, jinak vyhořím tak po půl hodině, tak to mělo asi svůj důvod.

Sice se balík trochu roztrhal, ale vždycky jsme na sebe počkali a jelo se dál.

Obdivuju třeba Radima, jelikož vyrazil i po skoro 14 denním flámu. No prostě, když se narodí dcerka,tak na její zdraví ne {#emotions_dlg.smile}.Sice Ze začátku trochu vzadu, ale pak to dohnal a v pohodě.

Když jsme fičeli dolů z kopce v Jílovém, tak docela hnusný mokrý kostky v kombinaci s asfaltovýma plotnama. Já si málem v 50ti dal pusu se svodidlama, to by asi bylo maso {#emotions_dlg.yell}

V Jílovém jsem se oddělil s dívčí skupinkou a  Radimem ( kterého chápu ) a vyrazili jsme o cca 10 km kratší trasou. Zbytek se dal na klasickou a tam asi popis nedám, protože jsem dvojníka neměl {#emotions_dlg.smile}

Klidně bych jel delší, ale kdyby mi v brdkách kluci ujeli, tak bych s neznalostí místního terénu kroužil po okolí asi až do tmy {#emotions_dlg.laughing}, což se mám pocit stalo Mackovi a pak to hledal.

S děvčaty jsme jeli volnější tempo na pohodu.

Pak jsme to s Radimem vzali chvíli na špici, aby si dívčí kvarteto odpočalo, ale když jsem zjistil, že za to moc beru a Lu jsme ujížděli, tak jsem trochu zvolnil.

Asi jí to v tom počasí moc nesedlo nebo nevím, ale co si pamatuju, tak na Daak tour ve skalici v posledních kopcích spíš ukázala záda ona mě a já byl do kopců ufuněnej.

Cítil jsem, že z Jílového už mi to sedlo a když jsem chytnul tempo, tak se už jelo fajn.

Škoda byla, že když už jsem byl  rozjetý, tak jsme byli u cíle.

Sedli jsme do hospůdky a po zhruba 15 min. dorazil zbytek balíku, kteří jeli delší.

Při vzájemné debatě plné pohody, jsme poznal, že je to fajn parta a bylo to dobrá volba se sem přidat, i když to mám krapet z ruky, ale to se vstřebá. Vždyť některé závody na příští sezónu mám přeci jenom blíže z Milovic.

Pobavila mě skutečnost, že při Sušenkově debatě o hmotnosti některých členů jsem mu alespoň nepřipadal nejtěžší.

Ujistil jsem ho, že bych samozřejmě do jarního PRS chtěl shodit tak na váhu 78 kg.

No samozřejmě hned na to Coleman, který nějak o tom začal, ať se tedy se Zizzounem vsadím

No trochu rozpoutal debatu a ve vzduchu už visela sázka. Což jak jsem vypozoroval je tady tak trochu standart. Zizzu totiž taky chce do jara shodit, tak se asi budu muset vsadit, abych měl motivaci.

Jelikož podle tvrzení ostatních jde v sázce o jídlo, tak kdybych prohrál, tak abych si připravil naditou kešeni. A Zizzu je jedlík prý velký. Já bych mu teda díru do rozpočtu neudělal, jelikož jsem spíš fajnšmekr. Hold od fochu, mlsný jazyk {#emotions_dlg.laughing}

Zhruba v půl čtvrté a po kulturní vložce Petra Kobíka ( pěkně to rozjel a doufám, že v pohodě dojel domů ) jsme se rozjeli na různé strany směrem k domovu.

Já, Zizzu,  Ká(ven)ďa, Kája a několik dalších jsme vyrazili na Dolní Břežany a pak Břežanským údolím zpět na místo srazu. Jelo se celkem fajn a teprve mě to začalo ten den pořádně bavit. Museli jsme jet trochu ostřejší tempo, jelikož jsme v hospůdce trochu ztuhli a venku byla docela kosa.

Po sjezdu údolím jsme se postupně na mostě oddělili, holky Příhodovic to vzali pod most a já k autu. Převlíknout a na chajdu.

Příště to asi vezmu  na kole až na chatu k Českému Šternberku přes Benešov, cca 50-60km, což bych dal, když nebude hnusně.

Sečteno a podtrženo fajn den s fajn lidmi až na to počasí, ale mohlo být samozřejmě hůř, třeba kdyby lilo.

Škoda, že tyhle vyjížďky nejsou častěji, vždyť se vlastně hromadně uvidíme na nějakém švihu zase až na jaře. No a není to škoda. Bylo by fajn se třeba sejít tak jednou za měsíc, stejně by se to prostřídalo, že pokaždé nepřijdou ty samí

Těším se na další akce a jarní vyjížďku s týmem, jelikož to je parádní odvaz {#emotions_dlg.wink}{#emotions_dlg.wink}{#emotions_dlg.laughing}

 

 

Bařina Petr (Honza Bárta)