Blogy

05.08.2011 Mistrovství UAC - Kolem posázaví

Tenhle závod jsem si stanovil před sezónou jako svůj vrchol. Hodně kopcovitej závod, pro mě vyhovující termín, kdy mi většinou graduje forma, navíc to vychází po dovolený, kde jinde než ve Francii na Tour. Závod byl možná až moc těsně po dovolený, jelikož jsme se vraceli ve čtvrtek a závod byl už v sobotu, ale už z minulosti jsem věděl, že dokážu zajet dobře třeba i druhej den.

Letos jsem se ve Francii radši hodně šetřil a jezdil s holkama nebo sám než s hecířem Kuřetem, kterej mě před dvouma rokama během pár dní v Alpách úplně odrovnal. Dneska je mi jasný, že je hezký Kuře zválcovat v Alpách, ale dobrý výsledky na závodech maj přecijen asi větší váhu. Takže jsem vyjížděl alpský stoupání většinou v aerobním pásmu, někdy dokonce i v kompenzačim, párkrát si nějakej kopec trochu dal, ale díky tomu, že sem to moc nepřeháněl, jsem se cejtil i po Tour velmi dobře.

Trať závodu se cca měsíc před závodem ještě pozměnila na okruhy, což mi vůbec nevadilo, navíc se přiblížila více k mému domovu a tak jsem ji celkem znal a zbytek projel. Na závod mi navíc vyšla super předpověď, jelikož pršelo a to já rád.

Shrnuto podtrženo, forma byla, trať parádní, počasí ideální a navíc menší konkurence, jelikož byl termín shodný s Tatrama, co víc si přát.

Na závod ještě dorazili Luuuc, Venca a Pepa, já ještě přivezl Lu a Káju. Sice jsme probírali s mym tréninkovym parťákem Luuucem celej rok, jaký taktiky zvolit, aby byl výsledek co nejlepší, ten nakonec zvolil ale bohužel taktiku "opíječka den předem" a tak nebylo moc jistý, že mi někde na trati dokáže pomoct

Před závodem jsem se rozjížděl trošku bokem, až jsem musel dost spěchat na start a docela se vystresoval, aby mi to neujelo. Na startu koukám, že se nás v tomhle počasí moc nesešlo, ikdyž to byl mistrák, ale to mi zas tak nevadilo. Pokecám ještě s kolem startujícíma včetně Luuuce a vydáváme se na trať.

Úplný začátek byl celkem v poklidu, ale za chvíli už se za to bere. Sleduju to celkem v poklidu zezadu a postupně předjíždím odpadlíky, míjím i Vencu, kterýmu rychlý starty dobře nedělaj. Luuc zůstal vzadu úplně. Snažim se jet co nejvíc v klidu a neplejtvat silama, ale po chvíli když vidim ujíždějící čtveřici Ježek, Nežerka, Gonda, Holub mi to nedá, doufám ve svoji formu a uprchlíky si jako jedinej dojíždim. Snažim se z toho nějak vzpamatovat, ale to se mi moc nedaří a vůbec nedokážu střídat, takže ještě před Ondřejovem si radši vystupuju a řikám si, že sem vopravdu ještě nepatřím. V Ondřejově mě docvakává 2. skupina a já mam celkem co dělat, abych se z nástupu něak dal dohromady. Ještě chvíli mi to trvá, hlavně na rovinkách, kde se rozjel parádní kolotoč toho mam celkem dost. Naštěstí se jede opatrně ve sjezdech, nikomu nestojí za to se tu někde zrakvit.

Závod tak nějak pokračoval celkem v poklidu, z naší skupiny se nikdo nesnaží odjet, trhat ji, je to prostě pořád celkem v klidu. Na začátku jsme teda ještě pár jedinců potratili, ale to jádro jelo v pohodě dál. Sem rád za to, v který skupině jedu, kolem sebe vidím Kubu Želinu, Davida Jeřábka, Michala Koubíka, Milana Millera, Vítka Nováka, Honzu Šnajdra a další .. s těma se vopravdu nesvezu každej den.

Postupem času se v kopcích začíná jet trošku ostřeji, ale mně se jede čím dál tím líp. Pár tempových nástupů v pohodě ustojim, ve sjezdu je to vopatrný, stejně jako na rozsekaný rovině kolem potoka, kde radši moc dopředu nejezdim, jelikož sem toho moc neviděl a abych někomu neukázal díru a von pak defektil, do toho se mi nechtělo. Na konci druhýho kola se snaží skupinu trochu vyprovokovat Vítek Novák, nikdo se za nim ale nevydává a nechají ho spíš vyvětrat pár metrů před skupinou. V kostkách v Ondřejově du dopředu já, jelikož je mam rád a snažim se jet ostřejší tempo a trošku zbytek potrápit, dojíždím si Vítka a dotahuju i skupinu.

V posledním kole se čeká, co se bude dít, první útoky očekávaně přichází v lese v kopci na Jevany. Tuším že Kuba Želina se snažil skupinu roztrhat, ale všichni visí a tak se zas jede celkem v poklidu sjezd. Už tak nějak začínám vymejšlet, jak kde zaútočim, jestli zkusit odjet nebo to nechat na poslední kostky. Jelikož rád závodím, tak si řikám, že to zkusim už v dvojkopci do Ondřejova, podle toho jak se pojede. Sice se možná zlikviduju sám, ale takovym způsobem odjet by byl větší zážitek než někde kousek před cílem, navíc nejsem žádnej spurtér a nechávat to nakonec by se nemuselo vyplatit.

Jedeme zase hnusnou rozbitou rovinu, nějak tam kličkujeme mezi dírama, radši jedu zase vzadějc a na konci roviny se ozve z mýho zadního kola ssssss .. tak a je vymalováno, je po závodě  Myšlenky se okamžitě přetočí úplně jinam, v tu ránu vim, že muj vrchol sezóny ukončí blbej defekt  Za balíkem jezdil celou dobu Milan Miller starší, když vidí, že defektim, zastavuje opodál auto a snaží se mi pomoct. Zadní kolo nemá, našel ale duši a tak to opravujeme. Je to úplně mokrý, de to strašně blbě, ale tak nějak se to daří a já můžu aspoň závod dojet, ikdyž mě mezitim minula Vencova skupina a nějaký další jedinci. Každopádně díky Milanovi můžu jet dál.

Po naskočení na kolo koukám za sebe a vidim, že už se blíží dědci. Dojíždí mě na úpatí stoupání a v serpentinkách si to začínají rozdávat. V pohodě to zachytim a jedu s prvníma čtyřma. Řikám si, že to tu nějak odvisim, řešim co dělat na konci, protože si věřim, že bych jim dokázal i ujet, ale nechci jim zase ovlivňovat závodění. Nicméně řešení přišlo hodně brzo samo .. ssssss další defekt zadku  Tak a je to totál v pr... slejzám z kola, nadávám jak špaček, koukám nahoru cože jsem udělal tak hroznýho, že mě tak trestá (no určitě by se našlo ) a pochoduju zkratkou směrem na Ondřejov, což je asi 6 km. Cestou potkávám ještě skupinu s Luuucem, tak na něj houknu, ať pro mě přijede naproti.

Procházka moc neutikala, začly bolet nohy, v těch tretrách s kuframa to je docela požitek, začla bejt krutá zima a pršelo snad čím dál víc. Ušel sem asi 4 kilometry a Luuuc už byl tady. Super, čekal jsem ho pozdějc .. auto má vyhřátý, nevadí mu ani, že si sedám totál promočenej a špinavej na sedačku a už mě veze k autu. Probíráme to, jakej to je pech, on zas docela lituje, že včera pil, že moh zajet daleko líp.

Dojíždíme k autu, v tom dešti a zmrzlej bylo snad nejhorší se ještě převlíknout. Za chvíli dorazí Lu a potom ještě dorazila Kája. Převlíknem se, naházíme věci do auta a jdeme na vyhlášení. Já jsem myšlenkama někde jinde a snažim se na tu smůlu nemyslet. Moc to ale nejde a tak si usmyslim, že tu hlavu půjdu vyčistit další den na DABU, sic fyzicky unavenej, psychicky právě naopak.

Díky Lu máme po dlouhý době zase mistrovskej dres v týmu, Kája skončila 3. a na 2. Lenku Bartošovou jí moc nechybělo. Z kluků od nás nakonec nejlepší Venca 12. (8. v kat.), škoda, že nezachytil ten začátek, pak by jel myslim celkem v poklidu s náma.

Pohořalý Petr ()