Blogy

13.07.2011 Leteckej den v Dobrovicích

Jedním z nových závodů v kalendáři UAC na letošní rok byly Dobrovické okruhy. Už na začátku roku, když jsem ho tam viděl, jsem ho okamžitě zavrhnul, jelikož je to podle mě placka a na plackách to v UACu často padá :-/ V kalendáři jsem si vybral, že zajedu na DABU do Jesenice a zazávodím si radši v menším balíku a nebudu tolik riskovat nějaký pád.

Postupem času jsem ale začal měnit názor, přecejen na DABě jsou závody sice klidný v pěknym prostředí a po málo frekventovaných silnicích, bohužel ale postupem času se tam závodí často v tak malém počtu, že to už prostě není ono a nepomůže tomu ani možný zisk titulu "národního šampióna"

Nakonec jsem se rozhodl tedy pro Dobrovice, navíc spousta SOSáků tam jela taky, takže to vypadalo aspoň na dobrou zábavu. Nakonec nás bylo 8 - já, Lu, obě holky Příhodovic, Petr Váňa, Venca Zimmel, Pepa Kot a Zizzu.

Na místo jsme dorazili o hodinku dříve, abychom si ještě s Lu stihli autem projet trať, ať víme do čeho jdem. Nemám rád, když vůbec netuším kam pojedu a kde mě co čeká. Prohlédli jsme si tedy okruh, je to slušná placka s dvouma kopečkama a v tom startovním kousek pěkně po kostkách, škoda, že tu není cíl. Silnice celkem slušný, jen pár míst, kde si člověk musel dát bacha.

Když jsme dorazili znovu do Dobrovic, pořadatelé nás nasměrovali do areálu cukrovaru, kde bylo neskutečně luxusní zázemí! Hrála dokonce hudba a náladu zlepšoval i moderátor. Nechyběly ani občerstvovací stánky, stánek LAWI a dokonce i BMC – prodejce mýho kola, který teď sedlám. Registrace super, záchod sice jen jeden, eštěže sem přijel tak brzo. Za chvíli už byla obrovská fronta jak na registraci, tak určitě i na WC .. jo vyplatí se dorazit včas.

Vytahal jsem věci z auta, poskládal to a frčel se rozject. Na start jsem dojel asi pět minut před a bohužel, už jsem stál dost vzadu, což mě moc nepotěšilo, když se startuje do kopce. Když jsem se rozhlídnul kolem a viděl snad kompletní Alltrénink, Kooperativu a dokonce i Dlaskyho a spoustu dalších krosařů, tak mi bylo celkem jasný, že dneska to bude rychlý uškubnutí a pak se budu trápit někde v menší skupince než vodpadnu ještě nekam hloubš. Pořád jsem ale myslel na velký nebezpečí pádu a doufal, že se to roztrhá hned po startovnim kopci.

No odstartovalo se. Jelo se tak nějak normálně, trochu rychlejc, ale dalo se to viset, alespoň se to prosejtovalo. Na kostkách jsem se chtěl dostat víc dopředějc, ale při jízdě ve stoje se mi podařilo kolo tak roztancovat, až mi vypadl plnej bidon plný vody! Tak a to je v háji .. v takovymhle vedru, kdy na slunci bylo až 38°C mám objet 95 km? Úplně jsem přestal najednou myslet na závod a začal se zaobírat tim, jak tohle vyřešit. Nejdřív byl teda základ nějak uviset, což se mi podařilo dokonce s těma nejlepšíma. Bylo to trochu natáhnutý, ale s trochou úsilí sem byl zpátky. Následovalo pár nástupů, který vzadu ani nijak zvlášť nebolely a pěkně sem se vezl pro mě neznámou rychlostí. Pořád jsem řešil ten bidon a řek jsem si, že se to určitě někde trhne a já si v dalším průjezdu v kopci zastavím, snad se tam bude někde válet.

Ze SOSáků se mnou vepředu zbyl jenom Petr Váňa, kterej jel pěkně a jel vepředějc, kam jsem se já ani neodvažoval. Před první horskou prémií jsem se ale natlačil kus dopředu zase já, ať neriskuju na vocase a nemusim se pak zbytečně trápit. Kopec jsem kupodivu celkem visel vepředu, byl krátkej asi 600m a to se dalo vydržet. Nahoře se to možná i trochu rozdělilo a tak jsme tam chvíli mákli, dokonce i já se dostal poprvé a naposled k tomu, že jsem pár sekund táhnul skupinu. Vše se ale zase sjelo, nikomu se nechtělo zbytečně moc plýtvat silama.

Chvilku jsem pak pokecal s Jirkou Humplíkem, kterej mi dal dokonce napít svojeho sladkýho drijáku, Pámbu mu to zaplať!  Na rychlostní prémii se pole trochu natáhlo, nikam jsem se nahnal, ikdyž mi bylo jasný, že v kopci bude potřeba bejt vepředějc. Na flašku už jsem zapomněl, řek jsem si, že to prostě zkusím uviset a uvidíme. Na kostky jsem najížděl z posledních pozic, ale na nich jsem se trochu propracovával dopředu a ještě že tak. Kopec ještě pokračoval, jelo se docela vostře, ale nahoře jsem tam naštěstí byl .. na vocase, ale byl.

Bohužel jsme utrhli Petra, což bylo škoda, jelikož do spurtu by byl určitě silnější jak já. Ale ztratil hodně právě na kostkách, s vysokýma karbonama a galuskama nabušenejma na 12 to prostě nebylo vono. Pak se jelo už celkem v klidu, mně teda došlo pití, takže jsem jen čekal co to udělá. Kupodivu nebylo až zas tak moc nástupů nebo to nebylo vzadu moc cejtit. Prémiovej kopec v druhym okruhu prémií nebyl, takže jsem se nikam nehnal a jel na vocase, ale tempo v něm bylo docela slušný a hlavně sem začal pociťovat už slušnou dehydrataci a nohy byly už pěkně tuhý, takže sem se docela potrápil, ale zase naštěstí uvisel.

Do cíle bylo ještě pár nástupů, ale vzadu opět v pohodě a už se to připravovalo na cílovej spurt. Bál sem se, že to lehne, tak jsem se nikam nehnal a byl radši maximálně pozornej. Před cílem rozjeli tempo kluci z Alltréninku, dopředu jsem ale moc neviděl a snažil se aspoň nějak viset. Ani sem se nezvedal, nohy byly úplně tuhý a nešlo s nima pořádně točit, tepy byly kvůli dehydrataci taky už pěkně vysoký. Měl jsem dokonce i chuť spurtovat, ale prostě to nešlo. No stejně s mejma kvalitami by to bylo možná tak maximálně o dvě místa vepředějc, což nic neznamená. Alltrénink to rozjel dobře a vyhrál jejich Dan Treml.

Po cíli jsem si šel dát nedobrovolně ještě jednou kostky a vyzvednout si flašku. Jo to byla úleva, půlku do sebe, půlku na sebe. Ještě jsem zpozoroval, že vedle kostek je koupaliště a měl sem cukání tam hned hupnout. Ale jel jsem se radši vyjet a naproti kouknout, jak na tom je Lu a zbytek týmu.

Petr dojel ve skupině za náma, pak jel v hlavnim poli s dědkama Venca Zimmel, Pepa Kot si užíval s nějakou slečnou z Koperativy kousek za nima. Pak už jela Lu ve velký skupině. Otočil jsem to a zezadu jsem se koukal na jejich závěrečný kilometry a spurt. Po nich ještě dorazila do cíle Klára a po ní Zizzu, který ujel skupině opět ve sjezdu a drtil to až do cíle. V té stejné skupině byla ještě Karolína, takže dorazila chvilku po něm.

Po závodě jsme se všichni slezli v cukrovaru, občerstvili se převážně malinovou limonádou, dobře se pobavili, zatleskali nejlepším, od nás byla na bedně - druhá Lu.

Shrnuto podtrženo, jsem moc rád, že jsem nakonec zvolil UAC Dobrovice, organizátoři odvedli špičkovou práci a i mně, odpůrci placatých závodů se to moc líbilo, ikdyž o nějakym závodění z mý strany nemohla být vůbec řeč. Vydržel jsem opět s první skupinou až do cíle a průměr přes 43 km/h byl parádní, takže takovej příjemnej a rychlej trénink. Navíc sme pobyli po závodě se SOSákama a byla správná sranda, holky Příhodovic se jevěj, že k nám supr zapadnou a ten náš kolektiv navíc pěkně oživěj

Na konci jsme ještě roztáhli Petrovu popelnici AUDInu, která už má zřejmě to nejlepší taky za sebou  a poté už frčeli všichni domů.

Pohořalý Petr ()