Blogy

22.06.2011 Jak jsem si zajel poprvé svůj závod Křivoklátské peklo

Letos se opět objevil v kalendáři závod, který jsem kdysi se SOSákama vymyslel a který jsem sám pořádal 6x, 2x jako závod etapový. Díky Radimovi, kterému přišlo zřejmě líto, že tak pěkný závod z kalendáře zmizel a ujal se ho sám. Mně zase přišlo líto, že jsem si ten závod nikdy nemohl objet, jelikož jsem si netroufl jako ředitel závodu risknout svoji neúčast při pořádání a bál jsem se to nechat na ostatních .. v případě nějakého průšvihu mohl být průšvih ještě větší.

A tak jsem letos uvítal, že si to na hrb vzal právě Radim a od počátku jsem chtěl ten závod ject, abych sám okusil, proč se na mě vždy nad kostkama všichni tak kysele tvářili  Radimovi jsem za svoji neúčast při pořádání sehnal dva pořadatele jako náhradu - Ela a Modja, kteří byli moji nejvěrnější a nejdůležitější pořadatelé i v předchozích letech a kterým tímto velice děkuji!

Na závod jsem se celkem připravoval, chtěl jsem ho zaject i nějak obstojně, teda spíše dobře a hodně jsem se na něj těšil, protože mám i rád jízdu na kostkách do kopce. Týden před závodem se mi celkem zadařilo na Jedomělicích, kde mi teda hrálo do noty deštivý počasí, které sice není příjemný, ale ostatním zřejmě vadí víc než mně. Dokázal jsem po několika letech dojet s první skupinou až pod cílový kopec a přitom být ještě v několika únicích, takže jsem celkem perfektně potrénoval, což byl i můj cíl a na Pekle jsem toho tréninku chtěl využít.

Už před startem jsem zjistil, že počasí bude na Pekle opět slušné, což mně osobně docela štvalo, ale zase sem déšť pořadatelům nepřál, protože pořádání v dešti je daleko horší než závodění v dešti. Před závodem jsem se lehce rozjel do kopce a zařadil jsem se na start po bok Lukáše, kde jsme se ještě chvíli špičkovali jak je u nás obvyklé

A konečně tu byl start. První kopec se jel celkem v pohodě, takže bez problémů jedu v balíku. Na rovince pak po chvíli se nechtěně ocitnu v úniku s Robertem Mílem, ale když vidím, že nikdo další nejede, tak se okamžitě pouštím a nechám se dojet. Na tomhle okruhu musím být opatrnější než v Jedomnělicích a síly se budou určitě ještě hodit. Do prvního sjezdu do Městečka si najíždí na první pozici Radek Procházka a krásně brzdí balík, aby se neblbnulo a nevznikly nebezpečný situace. Radek je už ikona mezi závodníkama a díky němu se jede opravdu s rozumem a na pravý straně vozovky. Pod kostky se jede celkem v poklidu, ale tady začíná to pravý Křivoklátský peklo!

Ikdyž najíždím do kostek v popředí, celkem rychle se propadám a na kostkách alespoň ve spodní fázi, kde je velký sklon, mi to fakt nejede. V sedě mi to nejde, chybí síla, ve stoje se mi jede dobře, ale zase to trochu podkluzuje, takže to taky neni ideální. Nad kostkama už je čelo trošku poodjeté, doufám, že si to dojedu alespoň tady, ale kostky vzaly hodně sil. Kousek před prémií je mi jasný, že tohle nedám, ohlížím se a koukám, co je za mnou za velikou skupinu. Tak to skutečně nemá cenu se tu dřít sám, možná ještě v tom dalším kopečku, pokud se pojede, ale skupina se hodně rychle vzdaluje a v mojí skupině mají všichni celkem dost, ale i mně se nejede vůbec ideálně. Ve skupině se mnou zůstali mimo jiný Lukáš, Jirka Humplík a Ruda Kadlec, za kerý sem rád, protože sou to správný pohodáři a člověku se hned jede líp. Jirka má každou chvíli nějakou "závistivou" hlášku na moje nový "BíEmSíčko", já mu zas odpovídám v žertu, že mě jen tak nenasere

Skupina celkem pěkně spolupracuje a díky tomu sjíždíme ještě několik borců, dokonce Roberta Míla a později i Milana Millera. V dalších kostkách trpím zase docela stejně, první část kostek nic moc, pak se trochu rozjíždim, když se sklon sníží. Mám nutkání tu skupinu trochu potrhat, ale nohy dneska prostě nějak nejdou a akorát bych toho litoval, takže jedu radši celkem rozumně. Chvílema jsem vepředu, ale pak se radši trochu schovám. Rovinka zase fajn kolotoč, sjezd v poklidu a v kostkách je to zas jak přes kopírák. Na konci kostek se zase dostávám dopředu, Radim na mě řve, ať to roztrhám, ale já sem to radši zase udržel. Kdybych do toho šel naplno, sice bych asi odjel, ale nechal bych tam spoustu sil možná těch posledních, jelikož to fakt dneska není ono a hlavně bych asi odjel sám ne o moc a za chvíli bych byl tuhej. Na rovině proti větru bych pak stejně skončil neli daleko dřív.

Takže jsem se jen zařadil a čekal, kdo co udělá. V lese v druhym kopci to zkusil tušim Ruda s Jirkou, čekal jsem, že to někdo zkusí a tak to hákuju, ale kluci nejedou zas takový kule, abysme odjeli a všichni jsou hned za náma. Rovinka se zas jede pěknej kolotoč, ikdyž teď to občas zaskřípe a chvílema se moc nejede. Na křižovatku u Rakovníku dojíždím na první pozici a vzápětí za to berou Jirka, Ruda i Robert. Jsem ale připravenej a jsem jim hned za zadkem. Bohužel nedokážu jet rychlejc a střídat s nima, všichno sou to super tempaři a odjet s nima by nebylo vůbec špatný. Ale celá skupina je nalepená hned za náma takže to kluci vzdávaj. Sjezd do městečka už se jede trochu rychlejc, mně dělá problémy vždy první levotočivá zatáčka, kde nechtěně vždycky zbrzdim i ty za sebou. Pak teda se snažim rychle dohnat ty přede mnou což se mi celkem hned daří, ale za mnou vzniká trochu díra. Sjezd jsme teda projeli asi v pětici s malym náskokem, ale nemá cenu nic zkoušet, síly se budou hodit do posledních kostek, takže si jen hlídám čelo a šetřim se co to de.

Do kostek jsem najel možná i z první pozice díky tomu, že snad jako jedinej schazuju až v kopci na kostkách. V zápětí jde přese mě celá skupina a já se ocitám na chvostu. Řikám si klid, tohle nemůžou vydržet a jedu volnějc. Zjišťuju ale, že se mi fakt dobře nejede ani do cílovýho kopce a ani se mi hlavně nechce. Takže to prostě sleduju z poslední pozice, trochu se snažim, tepy jsou i tak dost vysoký. Skupina se trhá a někteří mi ujíždějí o hodně. Když se sklon trochu narovnává, tak jsem ještě pár jedinců předjel, ale rozhodně nespurtuju do cíle ale prostě jen tak nějak dojíždim a sem rád, že to mam celkem ve zdraví za sebou. Měl bych ty dojezdy víc trénovat, letos jsem skoro každej dojezd vypustil a s tim se moc dobrej výsledek nikdy udělat nedá.

Co říct závěrem.. Jsem fakt strašně rád a ještě jednou děkuju Radimovi, že jsem si ten svůj závod moh jednou taky zajet, konečně jsem poznal, jak jsou ty kostky nepříjemný, je fakt velkej rozdíl ject je v tréninku a několikrát naplno v závodě. S výsledkem sem docela spokojenej, na to že to dneska nebylo optimální, tak jsem se pěkně svez a kvalitně potrénoval, ikdyž mě trochu štve, že jsem nebyl aktivní a víc si závod neužil, ale zřejmě jsem udělal dobře, protože by to byla asi konečná daleko dřív.

Tak snad zase za rok ;-)

Pohořalý Petr ()