Blogy

16.05.2013 Čert na koze jel

Na časovku v Bělé jsem se těšil od začátku sezony. Je to docela férová trať, kde je možné si porovnat formu s minulými lety a to bylo to, co mě zajímalo především. Pod vedením trenérky SýkorovéJ jsem jistý pokrok ve výkonosti udělal a tato časovka mi měla ukázat, jak byl ten pokrok velký, to za prvé a za druhé už jsem chtěl pořádně provětrat Felta, kterého jsem si právě na časovkářskou disciplínu pořídil. Zatím jsem na něm odjel dvě časovky a ani jedna se z různých důvodů nepovedla tak, jak bych si představoval.

Tentokrát mělo vše klapnout. Snažil jsem se neponechat nic náhodě, dojel včas na místo, klíče od auta dal Sýkorce, abych je zase nezabouchl v autě a šel se zaprezentovat. Pohled na soupeře nebyl nijak nečekaný. Někdo z Lawi, někdo z BMC, Kooperativa atd. No co musíme se smířit s tím, že v tom UACu jsou karty rozdány. Já se s tím ale chtěl smířit dnes o něco méně. Už při rozjíždění jsem se cítil fajn, věnoval jsem přípravě hodinu, abych šel na start dobře rozjetý.

Všechno šlo jak na drátkách, až jsem z toho byl překvapený, že se nic neposí.á. Přede mnou startoval Happy, což bylo zrnko motivace navíc. Přišel okamžik pravdy. Nastavil jsem převod, který byl potřeba na rozjetí a čekal na odpočítávání, které přišlo záhy. Nehodlal jsem na nic čekat. Od startu jsem to rozjel ze sedla do vysoké kadence, kterou jsem hodlal taky udržetJ. První Brdek jsem vyhoupl bez jakéhokoli náznaku problému a letěl jsem vstříc 17,5 km  jarní časovky v Bášti. Čím víc kilometry přibývaly, tím lépe se jelo. Tohle měl být ten pocit, pro který jsem si kozu kupoval. Po každém brdku, když se silnice narovnala, šel řetěz o pastorek dolu…a ještě o jeden a ještě o jeden, žádné ufuněné metry a lapání po dechu, jen plynulost a rychlost. Zhruba ve tři čtvrtě cesty k otočce jsem bral Happyho, sakra! takhle brzy jsem to ani nečekal!

Dorazil jsem k otočce, převod jsem měl vymyšlený už od rozjíždění, takže v tomhle směru nebylo co řešit. Otočka se povedla skvěle, opět jsem šel ze sedla a rozdupal pedály na vysokou kadenci. A právě cestou zpátky se ukázala výhoda časovkářského kola. Prolétl jsem brdky, najel na hladký asfalt a pustil se z prvního delšího sjezdu s pravotočivou zatáčkou. Do dneška jsem tady jel jen s padesátkou v předu a dvanáctkou pastorkem vzadu. Teď jsem měl 52x11, což sice taky není moc, ale s mojí kadencí jsem měl najednou pocit, že můžu řadit do nekonečna…v 66 za hodinu jsem si připadal, jako když čert na koze jelJ. Na čas jsem se podíval až na cestě zpět cca kilometr od místa startu a na compu bylo číslo 22 a nějaké drobné. To mi vlilo ještě zbytek síly do nohou, sjel jsem poslední kopec a zkoncentroval se na závěrečné stoupání…hlavně točit, silou, ale točit na povzbuzení Sýkorky jsem reagoval závěrečným ehmehm spurtemJ.

Cílem jsem projel v čase 25:05, což bylo asi o minutu lepší, než jsem čekal. Stačilo to na 5. Místo v kategorii B, která je dost nabitá a pro mě byl tento výsledek nejlepší umístění  v UACu, který jsem dosáhl.

Vítek Lukáš (Sušenka)